Turistické, společenské, kulturní, gurmánské, přírodní i historickopoznávací dobrodružství. Tak bychom mohli charakterizovat naši výpravu do Banátu – české osady v srdci divoké a nespoutané rumunské přírody.

Vedeni jen instinktem, červenými značkami a diskutabilní schopností orientace v mapách jsme během týdne překonali bezmála 80 kilometrů. Krosny na zádech, rozhlehlé pastviny plné krav, veselí, vtip a sálavý žár letního slunce nám byli věrnými společníky po celou dobu putování.

Navštívili jsme celkem tři tradičně laděné obce – malebné Rovensko, rozlehlý Gerník a Svatou Helenu, shlížející ze zvlněných kopců na stříbrnou hladinu Dunaje. V každé z vesnic jsme strávili minimálně jednu noc a seznámili se místními obyvateli, rumunskými občany s českou národností, jazykem i kulturou. Díky jejich přátelské a komunikativní povaze jsme se snadno dali do řeči a odhalili přednosti i úskalí prostého venkovského života v duchu starých časů, kdy se každodenně místo pejsků venčí krávy a místo zdlouhavého vysedávání v kanceláři v potu tváře obdělává pole. Potěšila nás rovněž vřelá pohostinnost, díky níž jsme si mohli vychutnat zdejší domácí speciality, v neposlední řadě kraví sýr, který si ti největší labužníci rovněž odvezli domů coby suvenýr.

Mimo stoupání a klesání náručí smaragdově zelených hor a pestrobarevných květin nás uchvátila i, údajně dvacetikilometrová, „procházka“ kaňonem řeky Nery. Trasa připomínala při slézání bílých skalisek alpské ferraty, při prodírání se bujnými křovisky a liánami africký prales. Nechyběly ani zdánlivě chatrné dřevěné lávky, vratce se houpající na lanech nad kalnými vodními hlubinami. Pro některé z nás skutečně adrenalinová výzva. Se stejnou statečností jsme odolali i výhružnému štěkání divokých psů, semknuti blízko u sebe do obranného útvaru.

Po fyzické námaze následovaly společné večery, které jsme často trávili čilou konverzací, hraním her, jakožto návrat do dětských let kupříkladu na schovávanou a také veselým zpěvem a tancem, k němuž se poslední noci s nadšením přidali i obyvatelé Svaté Heleny a přispěli nám hlasy svými i svých hudebních nástrojů, harmoniky, houslí, klarinetu.

Domů jsme se vrátili uchození, obohacení, plní výjimečných zážitků a dojmů z této neobyčejné výpravy.

Velké díky patří našim průvodcům a organizátorům celého projektu („mamce a taťkovi“) za to, že nám poskytovali užitečnou ochranu proti pocení, psům a umožnili nám navštívit a poznat tento nedotčený kout světa na vlastní kůži.

Markéta Neubauerová, 3.A