V pondělí 17. 6. začal jeden ze sportovních projektů na AG, zaměřený na cykloturistiku v krásném prostředí Hostýnských vrchů.

První den jsme si stanovili jednoduchý, ale důležitý cíl – dojet na naši základnu do Přístavu v Rajnochovicích. Vyrazili jsme kolem půl desáté ráno, displej cyklocomputeru pana profesora Kotase ukazoval mimo jiné velmi příjemnou teplotu kolem 23 °C. Cesta byla suchá, trasa vedla většinou po cyklistických stezkách a až do Holešova jsme jeli převážně po rovině. Fyzicky náročnější úsek začal od Holešova, kdy jsme se začali vzdalovat zemskému jádru a stoupání byla stále častější. Proto jsme začali dělat přestávky, jedna z nich byla poblíž Rusavské přehrady. Po náročném výjezdu na Troják nás čekala sladká odměna ve formě dlouhého sjezdu až do Rajnochovic. Tachometr nám ukázal v cíli 53 km.

Další den jsme vyrazili na Hostýn, tam jsme pozdravili známé kněze, kteří se zde setkali s olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem. Po výborném obědě jsme se vraceli přes Troják, kolem rozhledny u Bludného, do Lázů a zpět do Rajnochovic. Ten den jsme ujeli asi 37 km.

Ve středu jsme naplánovali královskou etapu na hrad Lukov, jelo se nám veseleji, protože se k nám připojila i jedna statečná absolventka – Charlotta Horáková. Trasa vedla krásnou krajinou, lemovanou lesíky, loukami, kolem potoků i strání. Během cesty jsme se často dostali na dno svých fyzických i morálních sil, kdy táhlé výjezdy střídaly prudké sjezdy rozbitým terénem, ve kterých se nám brzdy téměř zbarvily do červena. Síly jsme obnovili během obědové pauzy, začalo se nám však kazit počasí. S napětím jsme sledovali srážkový radar a poté srdnatě ujížděli před bouřkou. Do cílových Rajnochovic jsme dojeli ještě za sucha, na tachometru nám svítilo hezkých 47 km.

Předposlední den jsme měli naplánovanou vrcholovou prémii na Kelčský Javorník, který je nejvyšším bodem celých Hostýnských vrchů. Výjezd až na vrchol nás opět stál mnoho sil, všichni jsme jej však zvládli, navíc se k nám přidal další absolvent Mira Fuksa, který měl nekonečnou zásobu energie a trasu si záměrně prodlužoval a nastavoval. Škoda, že na svém kole neměl tažné zařízení, jistě by ho někteří starší účastníci projektu rádi využili. Na oběd jsme zastavili ve vyhlášené pizzerii v Osíčku. Cestou zpět při projíždění potoka narazil na své technické limity profesor Libor Kotas, vše však skončilo naštěstí jen odřeným loktem. Trasa měřila přes třicet kilometrů.

Přes velkou námahu během každodenních cest jsme stihli večer ještě zasportovat, zahráli jsme si basketbal, volejbal i pinkpong. Častokrát jsme večer povídali i s našimi milými hostiteli P. Jiřím Pospíšilem a Jirkou Colinsem Šůstkem, kterým takto velmi děkujeme za vynikající zázemí.

V pátek už nás čekala jen zpáteční cesta do Kroměříže, všichni účastníci v pořádku dorazili do svých domovů. Díky všem zúčastněným, zvláště Ondrovi Syslovi, absolventům Mírovi a Charlottě i vedoucím panu Kotasovi a Pořízkovi. Příští rok se opět velmi těšíme na dobrodružné zážitky v sedle kola.

2019 0011

2019 0011

2019 0011

2019 0011

2019 0011

2019 0011

2019 0011