V pondělí se uskutečnila noční pouť na Svatý Hostýn pro maturitní ročník, která se koná každý rok. Letos se zúčastnilo 30 maturantů. Před půl devátou vyšlo 60 + 4 nožiček směr Hostýnské vrchy. Usměvavé tváře však nevěděly, co je čeká.
První zlomový bod nastal, když si účastníci poutě mysleli, že cíle dosáhnou již v 1:00. Tato krásná představa se však ihned rozplynula, když kolem půlnoci dorazili teprve do Holešova. Dle slov otce Petra je toto město rozhodujícím místem, zda pokračovat dál, nebo se nechat odvézt dodávkou. Po půlhodinové přestávce absolventi posbírali všechnu sílu a rozhodli se, že parta bude držet při sobě až do konce, a tak dodávka odjela prázdná. Nic je nemohlo rozhodit víc než maturita.
Druhý zlomový bod nastal v půli cesty při zjištění, že celá trasa se půjde po asfaltě. Pohorky se tak účastníkům velmi znechutily. Raději by uvítali boty do deště. Jelikož však letošní čtvrťáci nebyli z cukru, nerozpustili se a s lehce zoufalým smíchem pokračovali dál.
Odehrálo se pár nečekaných událostí jako například rozsednutí slimáka či lehké halucinace v podobě východu Slunce v 1:28 hodin.
Atmosféra v kolektivu však zůstávala pořád na stejně vtipné vlně. Zhruba po 28 km ve 3:00, kdy bylo unaveným maturantům slibováno dosažení cíle, se konečně objevila trasa po měkkém. Bylo to však horší než za celých 6 hodin. Zmožené obličeje spatřily v šeru prudký kopec, jehož konec nebyl vidět. Všichni sklopili oči dolů, zatli zuby, povzbudili se cukrem a vykročili do nejtěžší části. V předním bloku si s energií vyzpěvoval otec Petr a za ním se belhalo sotva dýchajících 30 + 1 stínů.
Hodiny odbily tři čtvrtě na čtvrtou a malátní absolventi spatřili to, co si doposud ve své mysli jen představovali. Tyčící se bazilika Nanebevzetí Panny Marie byla pro všechny zázrakem. Zbývalo už jen 250 schodů, které byly úspěšně překonány i přes lehké obavy posledního člena, kterého tyto schody zbavily úsměvu.
Tak se kulhající skupina bdících maturantů dívala na výhled v šeru a mířila do svých spacáků. Sotva všichni ulehli ke spánku, už vstávali na mši svatou v sedm hodin ráno. Výtah v budově byl pro všechny odměnou.
Noční pouť úspěšně dokončilo všech 30 maturantů bez závažných zranění.
Pouť byla možná náročná, ale pro všechny nezapomenutelně krásná. Studenti tak naposled zakusili atmosféru ágéčkovského ducha a ranním autobusem se všichni rozprchli do svých postelí.
Absolventka AG Andrea Sucháčková
Večer, dne 5. června, se skupina nyní již absolventů spolu s otcem Petrem a Verčou z pastoračka setkala před "ágéčkem", aby se vydala na náročnou noční cestu z Kroměříže na Hostýn.
Ze začátku, směr Hulín, cesta plynula rychle. Když se setmělo, začalo přituhovat a to hlavně v našich svalech.
Dobrá nálada nás však neopustila a zdárně jsme putovali přes Holešov dále skrz vesnice, jejichž jména se již vytratila z našich pamětí.
Už jsme byli skoro u cíle, jenže cílová rovinka se nezdála býti tak rovinkou, ale spíše strmým kopcem. I když se tak chvílemi mohlo zdát, nikdo neodpadl a všichni zdárně dorazili na Hostýn (někteří dokonce zvládli vyběhnout schody k bazilice).
Tam na nás čekal bratr Matěj, který nám dovezl spacáky a karimatky. Užili jsme si krásné dvě hodiny spánku, ráno v polospánku přečkali mši a rozjeli se do svých domovů.
Za absolventy Pavla Skalická
