Ve čtvrtek 16. června byla v církevním kalendáři Slavnost Těla a Krve Páně.
Je to slavnost jejíž počátek sahá do 13. století, přesně do roku 1264, kdy ji pod názvem „Svátek Božího Těla“ zavedl papež Urban IV. pro celou církev po zázraku v Bolseně. Tam v roce 1263 začala během mše krvácet proměněná hostie. Korporál (plátno, které se dává na oltář pod kalich a patenu při obřadu proměňování) byl touto krví potřísněn a je zde dodnes uchováván.
Tato událost potvrdila víru křesťanů, že se během mše při obřadu proměňování mění podstata chleba a vína v tělo a krev Ježíše Krista.
Při této slavnosti, původně nazvané „Svátek Božího Těla“ a po 2. vatikánském koncilu přejmenované na „Slavnost Těla a Krve Páně“, si křesťané tuto pravdu víry o reálné přítomnosti Krista v proměněné hostii připomínají a mají možnost nově si uvědomit, jakým darem pro ně proměněná hostie je.
Proto je součástí této slavnosti kromě mše i modlitba adorace, kdy je proměněná hostie „vystavena“ ve zdobené schránce, která se nazývá monstrance. Po adoraci následuje průvod s monstrancí buď vesnicí nebo městem, kde se slavnost slaví a během průvodu je několik zastávek (obvykle bývají čtyři) během nichž křesťané Kristu svěřují své prosby, ale také vyjadřují svoji víru, úctu, lásku a vděčnost.
Průvod končí slavnostním požehnáním.
V našem případě jsme slavnostní mši prožili ve školní kapli Panny Marie a po ní jsme se průvodem vydali postupně přes domov mládeže, vestibul školy až do druhé kaple sv. Stanislava.
Během průvodu jsme se modlili za církev, kněze a řeholníky, za naše rodiny i naše společenství na AG, za naši školu a všechny zaměstnance a absolventy a nakonec poděkovali za všechno, co díky AG máme a prosili jsme, ať toho všeho dokážeme užívat ve prospěch druhých a naší společnosti.
Velké poděkování patří p. Korbičkovi a schole za hudební doprovod, ministrantům za jejich službu u oltáře, Ivě Bekárkové za krásné fotky, Prokopovi Janskému za přípravu jednotlivých oltářů k průvodu, všem, kteří četli a všem, kteří přišli a přispěli k tomu, že jsme tuto velkou slavnost mohli prožít tak krásným způsobem.
Kéž je pro nás to krásné, co jsme prožili, posilou do všech našich někdy náročných životních cest.
