21. června 2010, něco málo po 18.15, oficiálně začal náš projektový týden, který jsme měli strávit ve Švýcarsku. Hned potom, co jsme vyjeli, nám pan průvodce oznámil, že ve Švýcarsku bude krásné počasí, tak akorát na kraťasy. Tato zpráva byla pro většinu z nás velmi šokující, protože jsme počítali spíše s počasím chladnějším a v našich kufrech převládaly spíše teplé mikiny a dlouhé kalhoty. Také mě velmi pobavilo, že v informačním papíře, který jsme každý dostali, stálo, že naši cestu strávíme v "moderním zahraničním zájezdovém autobusu MAN", který je vybaven DVD přehrávačem. Nevím, jestli jsme opravdu jeli v MANu, ale jedno vím, DVD přehrávač neměl, pouze video. A tak jediné, co se našlo na VHS kazetě, byl Titanic. Myslím, že výběr tohoto filmu před naší, byť 20 minutovou, plavbou trajektem po Bodamském jezeře, byl velmi vkusný a nejeden člověk si na tento film vzpomněl.
Naší první zastávkou bylo město Kostnice. Zde jsme měli možnost spatřit dům, ve kterém bydlel, spíše čekal na smrt, Jan Hus, dále kostel, ve kterém byl Hus vyslýchán, a samozřejmě Koncil, kde byl vznesen rozsudek smrti. Jestli někdy pojedete do Kostnice, nezapomeňte si koupit máslový croissant, pro který je Kostnice taktéž proslavena a který je opravdu výborný. Po prohlídce Kostnice následovala krátká zastávka v městečku Schaffhausenu nacházejícího se blízko Rýnských vodopádů, které jsme taktéž navštívili. Na závěr prvního dne ve Švýcarsku jsme absolvovali prohlídku hlavního města Bernu. V Bernu jsme měli vcelku dlouhý rozchod a tak jsme měli možnost navštívit bernskou katedrálu a ten, kdo chtěl míti Bern jako na dlani, mohl vyjít na věž s výškou 40 metrů a otrlejší mohli shlédnout Bern i z 60 metrů. To byl konec prvního dne ve Švýcarsku a my celí unavení jsme se rozjeli do Jaunu, konkrétně do ubytovny Höfli, kde jsme byli ubytováni.
Druhý den byla naší první zastávkou sýrárna Gruyéres, kde jsme měli možnost zjistit, jak se vyrábí nejlepší švýcarský sýr, jak dlouho zraje a také vůně rostlin, které krávy, z jejichž mléka se sýr vyrábí, spásají. Po sýrárně následovala prohlídka hradu Chillon, v jehož vězení byl uvězněn Francois Bonivarda. Ovšem za svou slávu vděčí hrad Chillon, hlavně vězení, Lordu Byronovi, který ve své básni popisuje právě Bonivardovo uvěznění a který zde také pár dní strávil. Důkazem, že zde Byron opravdu byl, je vlastnoručně vyrytý podpis, který zanechal na jednom z vězeňských sloupů. A konečně následoval zlatý hřeb dne, kterým byla exkurze v čokoládovně Nestlé nacházející se v Brocu. Vyprávění o historii čokolády bylo velmi zajímavé, ale pro ty, co se těšili na ochutnávku pravé švýcarské čokolády a pralinek původní značky Cailler, to bylo menší utrpení. Po "přetrpění" historické části jsme se konečně dostali do sekce pro skutečné čokoholiky. Před námi se objevil "čokobar", kde byly nejrůznější druhy čokolády a vy jste mohli pojíst, kolik jste chtěli. Osobně jsem si oblíbila karamelové košíčky, které snad byly to nejlepší z ochutnávky, také jsem spořádala hned tři. Většina lidí zkonzumovala něco okolo šesti kusů čokolády a pralinek, ale rekordmani se zmohli i na množství přesahující dvaceti kusovou hranici. Těmto lidem patří můj obdiv, protože já zkonzumovala šest kusů a dva dny jsem čokoládu nemohla ani spatřit. Návštěva čokoládovny byla sladkou tečkou za druhým dnem a tak jsme se, přejezení čokolády a těšící se na třetí den, vydali "domů".
Třetí den byla v plánu návštěva Ženevy, na kterou jsem se velmi těšila. Ale ještě předtím jsme se vydali na hrad Gruyéres, ze kterého byl velmi hezký výhled na krajinu, ale nemůžu říci, že by mě nějak obzvlášť nadchl. A konečně Ženeva. Pan průvodce nám slíbil, že se nám v Ženevě líbit nebude, ale mýlil se. V Ženevě jsme měli, bohužel, jen hodinový rozchod, takže jsem stihla navštívit pouze chrám svatého Petra, který mě okouzlil překrásnými vitrážemi. Po Ženevě následovalo Olympijské muzeum v Lausanne, jehož vybudování, jen tak pro zajímavost, stálo miliardu eur. Dále jsme se zastavili ve Vevey, kde žil, a také umřel, Charlie Chaplin a kde jsme si dali pravou italskou zmrzlinu, která byla opravdu výborná. Poslední zastávkou předposledního dne ve Švýcarsku byla návštěva letoviska Montreux, o kterém je píseň od Deep Purple Smoke On The Water. Tuto píseň Frank Zappa složil, když vyhořelo kasino v Montreux, kde měli hrát.
Čtvrtý, a také poslední, den ve Švýcarsku jsme se napřed vydali po stopách Liz Taylor do malého městečka Gstaad, kde se Liz Taylorová v malé kapličce svatého Mikuláše vdávala. Nad Gstaadem se majestátně tyčí horský hotel Palace Gstaad, který patří mezi tři hotely s šesti hvězdičkovým hodnocením. Dále jsme jeli přes Interlaken, kde jsme měli možnost spatřit vodopády stékající z okolních hor, k potoku Trümmelbach známému díky překrásným ledovcovým vodopádů. Po vodopádech následovala cesta do Lucernu. Při této cestě jsme měli poslední možnost pokochat se švýcarskými horami a horskou krajinou, protože jsme sjížděli do nižší nadmořské výšky. Poslední zastávkou bylo poutní místo Einsiedeln s překrásným kostelem.
Na zpáteční cestě jsme se krátce zastavili v Lichtenštejnsku, konkrétně ve Vadúzu. Zde se také konala malá vzpoura, která byla, bohužel pro nás, potlačena. Jednalo se o to, že někteří z nás chtěli ve Vadúzu zůstat a nevracet se domů, ale nakonec jsme byli přemluveni a neochotně se vrátili do autobusu, který nás odvezl zpět domů.
Jsem ráda, že jsem se tohoto projektu mohla zúčastnit, protože Švýcarsko je překrásná země, hlavně díky přírodě, kterou jsem se celou dobu kochala. Také se mi velmi líbilo, jak většina obyvatel má vyvěšené vlajky, zkrátka nestydí se za svou národnost. Ať se jednalo o Švýcara či Itala, Brazilce nebo Francouze, měl vyvěšenou vlajku své země. Také bylo velmi zajímavé, sledovat, jak ve Švýcarsku prožívali probíhající mistrovství světa ve fotbale. Ve většině měst, kde jsme byli, byly na náměstí umístěny plazmové obrazovky, aby obyvatelé mohli sledovat fotbal. Ale nejkrásnější bylo sledovat, jak ti lidé prožívali radost z vítězství.
Myslím si, že mluvím za všechny, když řeknu, že se nám ve Švýcarsku velmi líbilo a že na tento výlet budeme velmi dlouho vzpomínat a dle mého názoru by si takto úspěšný projekt zasloužil pokračování a pro všechny, kteří se tohoto projektu zúčastnili, by bylo příjemným překvapením, kdyby se v seznamu projektů objevil u projektu německého nadpis "Švýcarsko 2" :-)
Aneta Klusáková, 3.C