Od 9. 6. do 21. 6. se uskutečnilo naše putování do třetího nejnavštěvovanějšího poutního místa na světě – španělského Santiaga de Compostella. Z Kroměříže je to 3 000 kilometrů, což by se za tak krátkou dobu pěšky stihnout nedalo, ale naštěstí máme rychlé dopravní prostředky, které nás k cíli našich putování mohou o několik kilometrů přiblížit. V našem případě se jednalo zhruba o 2 800 km. Na cestu se nás vydalo přesně padesát – taková malá a milá skupinka.
První den jsme ovšem strávili v Paříži. Naši řidiči (překřtili jsme je na Karla a Karla) dle platných předpisů EU museli mít devítihodinovou pauzu, a tak jsme se jali objevovat krásy tohoto monumentálního města – Eiffelova věž, Louvre, Notre Dame, Vítězný oblouk, Montmartre, Stade de France atd. Někteří studenti toho v deštivé Paříži stihli opravdu dost a dost. Inu nevěděli ještě, co je v dalších dnech čeká.
Skutečnou pouť jsme zahájili další den v Ponferradě. Tedy spíše jsme se zde ubytovali a dostali Credenciály – průkazy na cestu, do kterých se shromažďují razítka, které můžete obdržet na farách, v restauracích, poutnických ubytovnách, obecních úřadech atd. Díky ochotě německých dobrovolníků jsme noc přečkali v místnosti, kde se našlo 50 postelí – po 2 nocích v buse konečně pohodlí.
Další dny jsme putovali a putovali, prošívali puchýře, koupali se, zažili mnoho srandy a dobrodružství, potkávali báječné lidi, vzájemně se seznamovali, poznávali španělský temperament a hlavně se nám podařilo vytvořit tu nejlepší partu lidí, kteří si vzájemně pomáhají, povzbuzují se a intenzivně se dělí o potřebné věci – samozřejmě především o jídlo. Veškeré informace o etapách, historii měst, které jsme procházeli atd. lze nalézt na www.mundicamino.com. Osobní zážitky z naší výpravy se pokusíme všem zájemcům zprostředkovat 2. 9. v 16.00 v klubu AG. A dokonce dojde i na premiéru dokumentárního filmu, který během cesty natáčel otec Petr z ČT.
Do Santiaga jsme vstoupili v pátek 19. 6. Některým se to podařilo již o den dříve, ale o tom se raději rozepisovat nebudu. Za zpěvu písní, které přehlušily i proslulé galicijské dudy, jsme přišli na náměstí před katedrálu. Zde jsme se pomodlili a předvedli malé představení pro ostatní poutníky. A pak jsme vstoupili do katedrály, kde jsme se pomodlili u hrobu apoštola Jakuba. Pak jen vystát frontu na osvědčení a byl tu vrchol naší pouti – polední mše svatá, při které se čtou jména skupin, jejich národnost a odkud do Santiaga vyrazili. I když nutno dodat, že všechna sláva, polní tráva. Mám totiž velkou radost, že většina z nás pouť pojala především duchovně. Jedině tak může člověk nalézt pravý smysl pouti. A jaký má pouť význam pro moderního člověka? Může během ní nalézt sám sebe, zkvalitnit vztahy k druhým, začít svobodněji vnímat vztah k materiálním věcem, potkat Boha a zažít jeho přítomnost. A tu jsem osobně velmi intenzivně zažíval po dobu celé pouti. A bylo to především díky skvělým lidem.
A tak se loučím: „Hola“!!! „Buon Camino“!!!