Vedoucí projektu: A. Gajová
V rámci projektového týdne jsme se odhodlaně vydali na víc než zajímavou misi do Bílých Karpat. Bílé Karpaty najdete v jižní části Moravsko-slovenského pomezí. Je to kraj s velkou přírodní a kulturní rozmanitostí a pro zachovalost zdejší krajiny s mnoha přírodními hodnotami bylo území v roce 1980 vyhlášeno Chráněnou krajinnou oblastí. V roce 1996 bylo zařazeno mezi biosférické rezervace UNESCO a v roce 2000 získalo Diplom chráněných území Rady Evropy.
CHKO Bílé Karpaty se rozkládá na ploše 715 km2 a na slovenské straně na ni navazuje CHKO Biele Karpaty. Nejvyšším vrcholem je Velká Javořina (970 m. n. m.).
Návštěvníky stejně jako nás sem přitahují rozsáhlé květnaté louky s orchidejemi, krásné, převážně listnaté lesy a stále živá lidová kultura. Pojďme se teď podívat, jak to vlastně všechno probíhalo.
Vše začalo v pondělí 15. 6. turistickým výšlapem na Velkou Javořinu. Už na prvních kilometrech jsme museli zdolat obtížné stoupání a to s plnou polní. Cesta byla tedy náročná, proto bylo příjemným zpestřením zastavení na Holubyho chatě. Kromě odpočinku, kochání se přírodou a naplnění hladových žaludků jsme také utužovali vztahy s našimi slovenskými bratry. Pak už chybělo "jen" dojít na Vápenky, kde nás kromě krásné přírody čekal i nocleh.
Druhý den jsme jako správní badatelé vyšli do terénu na Porážky hledat Všivec statný. Nejde o jméno žádného ničemy, ale o název vzácné rostliny. Následovala cesta do Filipovského údolí. Místo k odpočinku nám poskytl hotel Filipov, který nabízel široké spektrum činností k zábavě i odpočinku.
Po načerpání nových sil jsme se ve středu vydali do Velké nad Veličkou. Zde nás čekal průvodce Bc. Vladimír Šácha, který nás seznámil s NPR Zahrady pod Hájem, s jeho flórou a s významem genofondového sadu. Odtud jsme po ochutnávce znamenitého moštu pokračovali v cestě na Hrubou Vrbku, kde jsme se mohli podívat do pravoslavného monastýru neboli kláštera. Po poutavém vyprávění o zdejších náboženských poměrech a významné osobnosti tamějšího kraje - svatého Gorazda - následovala cesta do autocampu Lučina. Cestu nám zpříjemnila dobrota zdejších lidí, kteří nás pozvali na třešně, což byl při našem počtu dost riskantní krok. Při čekání na autobus jsme také zjistili, že chvíle je v tomto kraji relativní pojem (v průběhu hodiny nám všichni dotazovaní tvrdili, že autobus pojede za chvíli). Naštěstí všechno dobře dopadlo a k večeru jsme se dostali do určeného místa.
Ve čtvrtek nás čekal výšlap do NPR Čertoryje. Opět byl s námi náš průvodce, který nešetřil zajímavými informacemi o zdejší fauně a flóře. Neméně působivá byla návštěva NPP Váté písky, kde jsme mohli zhlédnout "Moravskou Saharu" čili zbytek polopouště a "Moravskou Amazonku". Pak už následoval návrat do Kroměříže.
Celý týden nás provázely různé pokusy, rozbory vzorků vod místních studánek, "poznávačky", zkoušky našich vědomostí a nejrůznější týmové aktivity. Vše jsme zdárně zvládli díky skvělé organizaci a nevyčerpatelnému elánu paní profesorky Gajové a pomocí paní profesorky Dvořákové. Touto cestou děkujeme za perfektní vedení, obdivuhodný přístup, nehynoucí výdrž, pevné nervy a optimistického ducha.
Alžběta a Luci , studentky 3.A,