Irsko

V sobotu 13. 6. se před budovou Justiční školy na Masarykově náměstí sešli účastníci projektu Po stopách Keltů. Sraz jsme měli v 9.30 a i ti, co chodí obvykle pozdě, přišli včas. Plni očekávání jsme nasedli do našeho autobusu a v 10 hodin se vydali na cestu. Ale ještě předtím, než jsme vyrazili směr Irsko, jsme jeli do Letovic a následně Boskovic vyzvednout druhou polovinu našeho zájezdu, kterou tvořili studenti Střední pedagogické školy v Boskovicích a účastníci jazykového kurzu angličtiny. V Praze jsme ještě vyzvedli paní průvodkyni a už se konečně vydali na cestu.
První noc v autobusu sice nebyla moc komfortní, ale nějak jsme se vyspali, Eurotunelem se přepravili přes kanál La Manche a asi po osmé hodině ranní jsme byli v Londýně. Jako první atrakce na nás čekalo muzeum voskových figurín Madame Tussaud´s. Po relativně dlouhém čekání ve frontě jsme se konečně, vyzbrojeni fotoaparáty, dostali dovnitř. Následovalo focení se zpěváky, zpěvačkami, herci, herečkami, modelkami, ale také Shrekem, Spidermanem, Indianem Jonesem, Jamesem Bondem v podání Daniela Craiga nebo třeba Andy Warholem. Poté jsme si dali kratší pauzu na Leicester Square a po ní vyrazili k London Eye, ale stejně jako u Madam Tussaud´s tam nechtěli jít všichni a tak někteří místo toho navštívili výstavu Salvadora Dalího, která se pořádala v nedaleké galerii. Díky této výstavě jsme se mohli o tomto významném představiteli surrealismu více dozvědět a vytvořit si o něm a jeho dílech vlastní obrázek. Nakonec jsme se plavili loďkou po Temži k Toweru, který jsme ovšem, bohužel, nenavštívili, pouze jsme poblíž nahlédli do St. Paul a pak se vydali zpět k našemu dočasnému "pojízdnému domovu". Jelikož jsme byli po celodenním chození po Londýně unavení, tak někteří okamžitě usnuli a o ostatních nevím, protože jsem byla mezi těmi prvními.
Kolem třetí hodiny ráno, v neděli, jsme dorazili do přístavu Pembroke, odkud jsme ranním trajektem vypluli do irského přístavu Rosslare. Plavba, kterou jsme celou prospali, nám trvala asi 4 hodiny. Už na trajektu některým lidem to houpání nedělalo moc dobře a skoro po celý pobyt v Dublinu měli "trajekt efekt". Konečně jsme byli v Irsku, v zemi, kde je tráva zelenější než u nás. Ano, přátelé, ta tráva mě fascinovala. Naše první irská zastávka ovšem nebyla po stopách Keltů, ale Vikingů - navštívili jsme městečko Wexford, kde se nacházejí vikingské uličky. Po krátké zastávce ve Wexfordu jsme navštívili Irish National Heritage Park, kde byly k vidění ukázky osídlení v Irsku od 7. stol. př. n. l. do 12. stol. Následovala návštěva městečka Kilkenny a v něm Kilkenny Castle, po jehož návštěvě jsem si začala vážit našich krásných českých hradů a zámků, které své historické kouzlo na rozdíl od Kilkenny Castle opravdu mají. A poté jsme se konečně rozjeli do Dublinu na náš "meeting point", odkud si nás naše rodiny vyzvedávaly. Po příjezdu na "meeting point" se začala projevovat nervozita a obavy, jaká naše rodina bude, a s některými spolucestujícími jsme se shodli na tom, že kdybychom celý náš pobyt spali v autobuse, tak by to zas až tak špatné nebylo. Ale nakonec nikdo v autobusu nezůstal a všichni, po vyřknutí jejich jména, pokorně vstali, vzali si zavazadla a odjeli do svých nových domovů, kde si konečně po těch dvou dnech dali pořádnou večeři, osprchovali se a ulehli do teplých a pohodlných postýlek.
Čtvrtý den nás čekala celodenní prohlídka Dublinu, kterou jsme zahájili návštěvou nejstarší irské univerzity Trinity College, kde jsme navštívili i tamější knihovnu s originálem Book of Kells, odtud jsme se vydali k památníku Oscara Wilda, který se nacházel v parku, kde jsme potom dostali rozchod. Následoval rozchod na Grafton Street, focení u sochy pouliční prodavačky Molly Malone a prohlídka Christ Church Cathedral, což je nejstarší dublinská budova, a katedrály sv. Patrika, kde jsme si mohli prohlédnout posmrtnou masku Jonathana Swifta. Následoval další rozchod, při kterém bylo možné vyfotit si Temple Bar a trošku více se porozhlédnout po Dublinu či se na chvíli stát shopaholikem a "vymetat" všechny obchody se suvenýry a výhodnými nabídkami. Osobně jsem si velmi oblíbila obchody, kde se konaly akce 3 za cenu 2. A poté jsme se opět vydali k autobusu a do našich dublinských domovů.
Pátý den nás nepřivítal zrovna přívětivým počasím vzhledem k tomu, že jsme ho měli celý trávit v terénu. Jako první jsme navštívili Monasterboice, což je hřbitov, kde jsou jedny z největších keltských křížů a největší z nich byl 7 metrů vysoký. Musím se přiznat, že když pršelo a bylo zataženo, tak toto místo na mě dýchlo takovou tajemnou atmosférou. A následovala prohlídka podzemní hrobky Knowth, která se konala již bez deště. Po návštěvě dalšího mystického místa zvaného Tara, dávného sídla irských králů, jsme se opět odebrali ke svým rodinám.
Šestý den jsme navštívili Dublin Castle, kde se konají nejrůznější konference a významné události a když jsme dostali rozchod, tak jsme navštívili i Národní muzeum, kde jsou exponáty z dob Keltů, Vikingů nebo z dob starověkého Egypta. Následovala poměrně dlouhá procházka vedoucí k pivovaru Guinness, který tento rok slaví 250 let od založení výroby nejznámějšího irského tmavého moku Arthurem Guinnessem. V pivovaru se dozvíte vše o výrobě piva Guinnes - patro G je zasvěcené ingrediencím, které jsou potřeba pro výrobu piva (a pokud jste si pozorně přečetli tabuli věnovanou ingrediencím, tak jste si mohli přečíst, že nejkvalitnější chmel se nachází v Czech Republic a ještě v několika málo zemích), 1. patro se věnuje vaření, balení a dopravě piva Guinness, 2. patro se zabývá reklamou, 3. patro se věnuje riziku alkoholu za volantem, reakci těla na alkohol a také se zabývá pivovarnickým životem, 4. patro se věnuje oslavě 250 let od založení Guinness tradice. V 5. patře si můžete zkusit načepovat svou pintu Guinnessu a v posledním patře se nachází Gravity Bar, kde ti, co jsou plnoletí a doplatí si 2 eura, mohou ochutnat pravé Guinness pivo a ti, co ještě plnoletí nejsou, si mohou nechat načepovat nějaký nealko nápoj. Po prohlídce Guinness pivovaru jsme šli k Trinity College, kde parkoval náš autobus, který nás odvezl na "meeting point" a odtud jsme se odebrali do našich náhradních domovů, kde jsme si dali poslední irskou večeři. Ti, kdo byli svědomití, si sbalili všechny věci, aby pro ně následující ráno nebylo příliš hektické, a strávili poslední noc v naší irské postýlce. Poslední ráno v Irsku bylo velmi hektické, ti, kdo si nesbalili věci předchozí večer, museli vstávat velmi brzy ráno, aby si je sbalili, popřípadě si dali sprchu a stihli se nasnídat, protože autobus nevyjížděl v 8.15, jak to bylo předchozí dny, ale tentokrát vyjížděl v 7.15. Všichni jsme přijeli načas, možná to bylo i tím, že nás předchozí večer paní průvodkyně trošičku postrašila - říkala, že pokud někdo nepřijde včas, tak se jede bez něj a on se má z vlastních peněz dopravit k trajektu, ještě dodnes si nejsem jistá, jestli by nám to byla schopna udělat. V autobuse, který se opět stal naším pojízdným domovem, jsme se dozvěděli, že už jsme v Dublinu byli moc dlouho a že už jsme viděli vše, co za prohlídku stálo, a že se pojedeme podívat do malého městečka Bray, které leží u moře a ve kterém absolvujeme asi čtyřhodinovou procházku kolem pobřeží. Ale místo procházky na nás čekala čtyřhodinová túra do strmého kopce, na kterém bylo velmi větrno. Představte si, že jsme celé dny chodili po Dublinu a byl to náš předposlední den a už jsme byli celkem vyčerpaní a čekaly nás 2 noci strávené v autobusu. Dojdete pak k závěru, že bychom si zasloužili poklidněji strávený den než tady toto. A potom nás čekal čtyřhodinový rozchod, který všichni strávili různě - někteří nakupovali, jiní spali, další se zase procházeli či si zašli do restaurace na kávu nebo jídlo. Ve čtyři hodiny přišel dlouho očekávaný Zlatý hřeb dne v podobě párků, na které jsme se celí vyhladovělí všichni těšili. V 17 hodin jsme z Bray vyjeli, abychom stihli náš večerní trajekt, který ve 21 hodin vyplouval z Rosslare zpět do Pembroke.
Osmý den jsme do Londýna přijeli asi v 7.30 a řeknu vám, že když jsou ulice vylidněné a silnice ne tak zaplněné, dokážete si více vychutnat jeho krásu. Po vyfocení Buckinghamského paláce, procházce v parku, prohlídce Houses of Parliament, Big Benu, Westminster Abbey jsme došli na Trafalgar Square a odtud na Leicester Square, kde jsme, stejně jako první den, dostali rozchod, akorát o trochu delší. Po rozchodu jsme se šli podívat na Covent Garden a odtud jsme šli k přístavu, ze kterého vyplouvala naše loď do Greenwiche, kde na nás čekal náš autobus, který nás konečně odvezl domů.

Aneta