Vše začalo jednoho nedělního odpoledne, kterého jsme se všichni nemohli dočkat, jelikož měla začít naše cesta do země vína, sýrů a módy, tedy do Francie. Bylo zde nachystáno asi 40 výletníků, ale kufrů bylo asi milión, protože jsme nebyli schopni je nastrkat do úložných prostorů, které nám autobus poskytoval. I s tímto problémem jsme se ale vyrovnali a mohli jsme zvednout kotvy...
Cesta byla úmorná a dlouhá, ale odměna za to na 100 % stála. Putovali jsme přes Rakousko a Itálii. Naši páni řidiči byli tak šikovní, že jsme to stihli asi za 16 hodin, ale dalo se to snést, protože nás bavili ostatní výletníci kolem (hlavně za námi – 3. ročník). Hned po překročení hranic Itálie s Francií náš autobus zamířil k Nice. Nejprve jsme se vrhli na centrum tohoto města a pak vzhůru do kopce k vodopádu, následovala cesta tramvají do muzea ruského malíře Chagalla. Bylo to krásné, ale touha po moři vyhrála, a tak jsme se po několika hodinách trmácení dostali k moři... (někteří poprvé – jako já a Marťa).
Dny plynuly, nohy bolely a z nás se postupně stávaly chodící solničky. Zhlédli jsme krásy katedrály St. Nicolas, Citadely, pevnosti na ostrově If, chrámu Notre Dame de la Garde a četnické stanice v Saint–Tropez. Vyzkoušeli jsme pláže jak písčité, tak i oblázkové. Myslím si ale, že nikdo nezapomene na plavby lodí, hlavně ne na cestu na ostrov If, kde někteří pro jistotu nevystoupili.
Celé putování zakončil celodenní výlet do Monaca, kde jsme zhlédli i střídání stráží u tamního paláce. Bylo to velmi působivé, ale čekání na tuto show bylo úmorné a to zvláště na přímém slunci.
Celou dobu našeho pobytu bylo krásně, a tak není divu, že se nám zpět do České republiky nechtělo. Loučení bylo nejhorší. Nejvíce se nechtělo domů paní Volkové, která z touhy zůstat ve Francii špatně našlápla a nemohla pak chodit, ale i přesto jsme ji tam nenechali. Domů jsme se vrátili všichni a myslím, že nikdo z nás na to nezapomene, protože to snad ani není možné.
Klára Novotná, 2.S
Garant projektu: Elena Volková
Účasníci: 26 studentů (od primy po 3. ročník)