Naše velkolepá vodácká expedice nebyla zrovna nejmenší, čtyřicet tři vodáků, dva rafty, čtrnáct lodí. Začali jsme v úterý 17. 6. dopolední prohlídkou kláštera ve Vyšším Brodě. Tam jsme zjistili, že prvním písemně doloženým vodákem v těchto vodách byl Vok z Rožmberka, který dělal Vltavu koňmo a cvakl se v místech dnešního města. Zázrakem Panny Marie byl zachráněn a z vděčnosti založil klášter. I my jsme si vzali z jeho příběhu ponaučení a byli jsme rádi, že s námi jede kněz a můžeme mít každý den mši. Také jsme úspěšně dojeli do Zlaté Koruny všichni.
Na vodě nás poněkud pronásledovalo počasí. Podle předpovědi mělo dopoledne pršet a odpoledne se vyčasit. Dopoledne bylo celkem příjemně, odpoledne pršelo. Když prší, vodák se směje a tak jsme se nalodili a se smíchem vyrazili do Rožmberka. Ubytovali jsme se v kempu U Nojdy a počasí nás ocenilo – vyčasilo se. To nás vyprovokovalo k večerní výpravě na hrad. Hned ráno jsme si to zopakovali, tentokrát se nám zadařila i prohlídka – není to zas tak velký úspěch, protože byla dopředu objednaná. Počasí bylo nádherné, v celé republice, ale na Vltavě vydrželo jen do chvíle, než jsme se nalodili. Pás mraků se přes nás přehnal ještě v Rožmberku, trochu jsme zmokli a vydali se po řece. V Zátoni jsme mraky dohnali a zmokli jsme poněkud víc. Po usušení a posilnění se nám podařilo dohnat mraky ve Větřním a v hustém lijáku jsme sjížděli jez u papíren. Mrakům jsme ujeli a ubytovali se v Novém Spolí u Krumlova. Tam nás mraky dohnaly a mokli jsme ještě hodinu. Po dešti jsme si byli prohlédnout Krumlovské jezy. Potmě nevypadaly moc přátelsky.
Ve čtvrtek dopoledne město Český Krumlov a po obědě hurá do lodí. Na jezech jsme obstáli se ctí, počasí bylo nádherné a konečně vypukla pravá vodácká pohoda. A s ní jsme dopluli až do Zlaté Koruny. Věřím, že mnohé z nás drží doteď a na řeku se vrátí.
Ahoj