Projekt plánovaný pro nevelkou skupinu skutečně "skalních" příznivců literatury (vlažný zájemce by nápor umění na organismus snad ani nepřežil) umožnil absolvovat během několika málo dnů hojnost uměleckých zážitků. Využili jsme skutečnosti, že v době našeho projektového týdne probíhá tradiční soutěžní přehlídka recitace sólistů i recitačních souborů Wolkrův Prostějov, kam jsme se společně vydali.
Byli jsme překvapeni různorodou úrovní sólových vystoupení, nasbírali jsme množství inspirace pro výběr textů pro přednes (a možná i pro vlastní četbu), o přestávkách jsme vedli diskuse o tom, co nás zvláště zaujalo, nechyběla ani trocha teorie o přednesu. Škoda, že z hlasové rozcvičky jsme kvůli pozdnímu příjezdu vlaku stihli jen maličko. Zhlédli jsme čtyři divadelní představení (výborné bylo zvláště pásmo z veršů Ch. Morgensterna a E. Jandla Non s müsli a drama Antigoné). Hledali jsme v knihovně texty pro vlastní interpretaci, rozebírali jsme Jandlovu báseň Koberec, součástí projektu bylo i "literární nocování", tedy společné večerní předčítání pasáží z oblíbených knih (bohužel jsme byli tak unavení, že nám hlavy padaly do knížek…).
Věřím, že společné zážitky při práci s literaturou či při vnímání uměleckého díla pomohly účastníkům projektu prohloubit zájem o literaturu. Už teď přemýšlíme o tom, že bychom se v příštím roce mohli do programu Wolkerova Prostějova zapojit aktivněji.
A. Řezníčková
Reflexe jedné z účastnic:
"(…) Poté jsme se seznamovali navzájem, snažili si buď poslechem Máje nebo při společné četbě interpretaci básně Kobereca také při našem hledání v básnických sbírkách různých autorů v kroměřížské knihovně navodit správnou náladu pro tvorbu či spíše pochopení hlubšího smyslu tvůrčího psaní i přednesu básní.
Ve středu (…) jsme se přesunuli do zmiňovaného Prostějova, kde se od devíti hodin ráno konala tzv. recitace sólistů. Ta byla rozdělena do několika soutěžních kategorií podle věku na I., II. a III. kategorii. Abych byla upřímná, nejvíce mne zaujaly recitace I. kategorie, tedy v podstatě mých vrstevníků, a to především proto, že je obdivuji za jejich vůli naučit se zpaměti často velmi rozsáhlou báseň či text, a za co je ještě více obdivuji, je to, že jej dokázali veřejně přednést před publikem. Za to si ode mne zaslouží můj obdiv, jelikož vím, že to bych já, velká trémistka, jistojistě nesvedla. Dále mne fascinoval výkon dalších přednášejících v ostatních, vyšších kategoriích, lidí, kteří měli více zkušeností s těmito soutěžemi než jejich mladší kolegové, a tak to bylo znát i na jejich výstupech, mnohdy až hereckých, a to komických i tragických. Nerada bych jmenovala jen několik svých oblíbenců, protože si myslím, že to by bylo vůči ostatním nespravedlivé, protože si jistě dali velkou práci s výběrem, přednesem atd, a proto jen dodám, že největší dojem na mne udělali ti, kteří si nevybírali schválně příliš dlouhé, pro mne často těžko pochopitelné texty, a také ti, kteří byli naprosto bezprostřední při vlastní, velmi vtipné interpretaci na první pohled primitivního textu. (…)"
Jana Dúbravčíková, 1. A