Projektový týden na téma Fotografování se uskutečnil v malebné vesničce Blatnici pod sv. Antonínkem. Vše měla v režii paní profesorka Iva Bekárková, které byl ku pomoci otec Antonín Basler. Odborného vedení se ujal amatérský fotograf ing. Radislav Hájek. Ubytování a prostory pro improvizovaný fotoateliér nám na blatnické faře poskytl otec Zdeněk Stodůlka, kterého s našim gymnáziem spojuje jeho jáhenská služba na AG před 8 lety.
Během prvních dnů nás pan Hájek seznamoval se základními pojmy a pravidly fotografování a úpravy fotek. Od rána do pozdního večera jsme pronikali do tajemství portrétu, zátiší, makra... Na fotografiích uznávaných fotografů jsme vstřebávali základy kompozice, důležitost správně zvoleného světla, barev. Zdokonalovali jsme technické provedení vlastních fotografií hlubším pochopením pojmů ohnisková vzdálenost, clona, čas, ISO... Snažili jsme se, aby naše fotografie jasně vyjadřovaly myšlenky a nebyly pouze bezduchými líbivými obrázky. Je důležité umět "ořezat" vše nedůležité, aby bylo jasně vidět to, co je podstatné! Ve středu odpoledne pan Hájek odjel a my už museli všechno zvládnout sami.
Abychom si vyzkoušeli i fotografování krajiny a získali prostor pro utřídění informací, nabytých v předchozích třech náročných dnech, podnikli jsme ve čtvrtek celodenní výlet na nejvyšší vrchol Bílých Karpat, Velkou Javořinu. Cestou jsme objevili vysokou rozhlednu, která přes svůj zoufalý technický stav lákala k dobytí. Neodolali jsme. Po vystoupání na nejvyšší plošinu rozhledny se nám naskytl opravdu nádherný pohled do kraje. Když jsme pak zdolali Velkou Javořinu, na které trčí do oblak vysokánský vysílač, opět se nám naskytl výhled do kraje, a to nejen našeho českého, ale i za hranice, na Slovensko. Poobědvali jsme a kochali jsme se krásou kolem. Během celého dne každý z nás fotil. A námětů k focení bylo opravdu mnoho. Při cestě zpátky jsme procházeli kouzelným, téměř pohádkovým lesem. Sluneční paprsky zářily skrz koruny stromů a vrhaly na zem rozmanité stíny. Pod nohama se nám klikatily mohutné kořeny, které na prošlapané stezičce vytvářely pohodlné schůdky porostlé měkkým mechem a jemnou travičkou. Z kapradí na nás vykukovaly tmavé pahýly popadaných kmenů a kdesi ve větvích radostně švitořili ptáčci zpěváčci.
Den uběhl jako nic a my jsme se k večeru vrátili na blatnickou faru, kde na nás už skoro čekala teplá polévka, kterou nám navařily Maruška s Terezkou, které s námi nemohly na výlet kvůli svému zdravotnímu stavu jít. Večer se nám podařilo rozdělat na zahradě oheň (taková z nouze ctnost), na kterém jsme si opekli špekáčky.
V pátek už zbývalo jen provést poslední úpravy fotek a promítnout naše nejlepší fotografie. Také jsme se balili a uklízeli jsme po sobě faru. Nakonec jsme vyjeli nahoru na poutní místo nad Blatnicí, kde stojí mezi stromy menší kostelík zasvěcený sv. Antonínovi. Na tomto klidném místě jsme uplynulý týden odevzdali Pánu Bohu, poděkovali mu a vydali se na cestu domů.
Jedním z úkolů našeho projektu bylo také nafocení obrazu sv. Antonína za účelem zhotovení poutních památečních obrázků. Obraz v kostele je doplněn barokními soškami andílků, které trochu zasahovaly do obrazu. Obraz nešel nafotit jinak, než s nimi a tak vznikla zajímavá práce - vyretušování nohou a křídel andělů z obrazu. Tato nimravá práce, kterou nakonec stejně nikdo nepozná, byla svěřena Radkovi, kterému se po velké námaze a vypětí nervů povedla.
Základem pro fotografování je dobré světlo. Mnohem důležitější je ale mít "světlo" po svůj život a práci. Proto jsme se snažili celý projektový týden prožít v přítomnosti boží. Každý den jsme mohli začít ranními chválami. Během dne byl také prostor pro osobní modlitbu a kdo chtěl, mohl navštívit kostel. Nechyběla ani modlitba před jídlem a každý večer sloužil otec A. Basler mši svatou v místním kostele.
Na fotoprojektu se mi moc líbilo. Myslím, že jsem se o focení dozvěděla mnoho zajímavých věcí, které jistě upotřebím. Taky bych chtěla moc poděkovat všem, kteří tento projekt chystali, i těm, kteří se ho účastnili a tvořili tak skvělé společenství lidí.
Ludmila Šůstková, 2.A