Bylo to obyčejné děvče, veselé, otevřené, duchovně založené. Hrála na housle i klavír. Chválit Boha za všechno se naučila od své mámy Marie Anselmy, která navštěvovala komunitu Obnovy v Duchu Svatém.

V teenagerském věku objevila Chiara františkánskou spiritualitu. Hodnoty jako jednoduchost, bezmezná důvěra v Boha a láska ke všem a všemu postupně naplňují její život. Rok obětuje jako dobrovolnice v římské organizaci Acli, kde se věnuje imigrantům.

Jako 18-letá potkává v Medžugorji Enrica. Chodili spolu dohromady šest let, ale po čtyřech přichází rozchod, který Chiara velmi těžko snáší. Sílu na obnovení vztahu najde na jedné duchovní obnově v Assisi. Ve městě svatého Františka se nakonec v září 2008 s Enricem i vezmou. To už mají společného duchovního vůdce, kterým je františkán Vito D'Amato.

 

Chiara hned po svatbě otěhotněla. Marii, kterou čekala, však již v raném stadiu těhotenství diagnostikovali anencefalii. Děťátko se narodilo, ale žilo jen půlhodinu.

 

Po několika měsících byla Chiara opět v jiném stavu. Ale i při druhém těhotenství ultrazvuk odhalil problémy. Chlapec, kterého nosila pod srdcem, neměl nohy. Přesto Enrico a Chiara chtěli v těhotenství pokračovat a upřímně se těšili na své první dítě, ačkoli mu budou chybět dolní končetiny.

Kolem sedmého měsíce však ultrazvuk potvrdil kromě absence nožiček i vážné poškození zažívacího ústrojí a celkovou neslučitelnost tohoto stavu se životem.

"I v tomto případě se oba mladí rodiče s úsměvem na tváři, který jsem viděl a který vycházel z hluboké víry, rozhodli doprovázet malého Davida až po jeho narození pro nebe, které přišlo znovu krátce po porodu," vzpomíná rodinný známý Gianluigi De Palo.

Připomíná i Davídkův pohřeb, kterého se zúčastnil. "Bylo tam přítomné tolik víry a krásy, navzdory kříži, který museli mladí nést. Velký příklad pro mnohé rodiny." Atmosféra pohřbu byla vskutku neobvyklá. Chiara a Enrico byli oblečeni v bílém, zpívali.

 

Brzy přišlo nové těhotenství a s ním nová naděje a radost. "Všichni, i my jejich přátelé, jsme se těšili na malého Františka a pro naději, kterou Chiara a Enrico z něj měli," dodává De Palo.

Navíc sono ukazovalo, že miminko je zdravé. Jenže v pátém měsíci přišel nový kříž. Tentokrát se týkal matky, jíž našli na jazyku malou aftu. Nakonec Chiaře diagnostikovali vážnou rakovinu jazyka, poměrně vzácné onemocnění.

 

Chiara stála před hrozivým dilematem. Buď začne hned s léčbou a chemoterapií, ale tím pádem se může rozloučit s miminkem. Nebo počká a dítě donosí, ale vážně tak ohrozí svůj život.

"Nemůžeme sice přeměnit vodu na víno, ale můžeme připravit poháry." Tato slova se připisují Chiaře, která v osudový moment nachystala Bohu kalich, aby ho naplnil až po okraj.

"Teď nám dal Bůh toto třetí dítě, Františka, který se má dobře a zanedlouho se narodí. Žádá nás však pokračovat v důvěře v Něho navzdory nádoru, který jsem objevila před několika týdny a který vzbuzuje ve mně velký strach. Ale pokračujeme ve víře, že Bůh i tentokrát udělá velké věci," napsala Chiara.

Její rozhodnutí odložit léčbu zachránilo dítě, ale mělo fatální následky pro Chiaru. Rakovina se mezitím rozšířila do celého těla, dostala se do očí, mozku, prsu, plic.

Chiara přivedla na svět Františka a začíná léčbu včetně chemoterapie. Je ale pozdě. Po propuštění z nemocnice jí dávají lékaři pár měsíců života. Její rodina uspořádala pouť do Medžugorje. "Viděla jsem v ní jistotu věčnosti. Nebyla vystrašená, měla oči plné světla, radosti, vděčnosti Bohu. Byla už vzkříšena," vzpomíná pro magazín Famiglia cristiana Monica, jedna ze 40 účastnic zmiňované cesty do Hercegoviny.

Ze syna se Chiara těší jeden rok. "Neříkejte jednou Františkovi, že jeho matka kvůli němu zemřela, ale že mu jeho matka dala život," radil františkán Vito D'Amato.

 

Svému synovi napsali nakonec oba rodiče takový odkaz: "Z toho mála, co jsem pochopila v těchto dnech, ti mohu pouze říci, že láska je středem našeho života, protože se rodíme z lásky, žijeme pro to, abychom milovali a nechali se milovat , a umíráme, abychom poznali Boží lásku."

 

Chiara Corbella zemřela 13. června 2012. Pohřeb v římské farnosti Santa Francesca Romana, blízko Katakomb sv. Domiciána, byl událostí. Referovaly o něm italské televize, kázal kardinál, přišly stovky mladých.

"Mnohokrát jsem mluvil s Chiarou a Enricem o tom, jak všechny tyto zkoušky mohou zvládnout bez hněvu a neklidu, ale oni tvrdili, že jen přijímají vůli toho, kdo nic nedělá náhodou," píše Gianluigi De Palo.

 

V červenci roku 2018 začal její beatifikační proces. Pokud bude zdárně dokončen, bude Chiara prohlášena za svatou.

 

O jejím životním svědectví vyšla kniha s názvem: „Smrt nemá poslední slovo“.

 

 

Životopis Chiary Petrillo: https://www.youtube.com/watch?v=Ruds6PEWzw0

 

 

Smrt nemá poslední slovo

Cristiana Pacciniová , Simone Troisi

 3232 za10 10 kniha

 Chiara Corbellová Petrillová zemřela v 28 letech na rakovinu jazyka. Nevyléčitelný nádor jí lékaři objevili v pátém měsíci těhotenství, kdy se těšila na narození svého syna Francesca. Pro ni a manžela Enrica to bylo už třetí dítě, které čekali, ale první, které přežilo a narodilo se zdravé. První dvě děti zemřely krátce po narození.
Příběh, kde nedojde k zázraku uzdravení, ale kde oba manželé zažijí víc než zázrak: pokoj shůry, radost z Boží blízkosti, která rozšiřuje srdce a dodává naději uprostřed bouře.

Příběh, který zblízka sledovali a o němž vydali svědectví jejich přátelé, rodinní příslušníci i členové církevních společenství, kteří se za ně modlili.

Příběh Chiary, Enrica a jejich syna Francesca (i obou sourozenců v nebi) již zasáhl tisíce lidí v Itálii i jinde.
Vypráví o utrpení, a přitom je silným svědectvím o lásce, kterou „neuhasí ani velké vody“.