Ahoj všem do ČR

Snad se vám tam pomalu blíží jaro. U nás stále stejně teplo (ani zima, ani vedro), a jediné, co se tu blíží, jsou prázdniny. U nás typicky březen až červen. Takže pokud mi to někdo nezamítne, tak možná na první jarní den už doma.... až do konce května. Tak málo času na to objed celou republiku... :)

Ale nyní radostné zprávy: Projekt pro děti v Kibeře byl slavnostně otevřen minulý pátek za přítomnosti zástupců české ambasády, vysokých činitelů univerzity, a objevila se tam i Česká televize. Tady v Nairobi i rádio v autě hlásilo tuto novinu ve zprávách. Oficiálně jsme to nazvali Centrum pro HIV - KOPLWA (anglicky: Kenya Organization for People Living With AIDS). A opravdu je to centrum, kolem kterého se tito lidé sdružují a nacházejí zde naději. Je to 72 žen, jejichž muži buď už zemřeli na AIDS, nebo kteří je opustili, když se dozvěděli o nákaze. Ony samy a jejich děti čelí diskriminaci od svého okolí pro jejich nemoc. Takže asi před třemi lety samy založily tuto komunitu, aby si navzájem pomáhaly. Komunita také existuje kvůli jejich 70 dětem, které bydlí společně v tomto novém centru a ještě v sousedním přístřeší. Většina dětí ještě stále má svou maminku, ale je to jen otázkou času (3-10 let). Takže samy matky mají důvod hájit existenci komunity: "Až já umřu, bude zde někdo, kdo se o mé dítě postará." I zástupce ambasády se při návštěvě cítil pohnut situací, a řekl, že člověk prostě musí přijít a vidět, aby pochopil... To ani televize nedokáže zprostředkovat.

My jsme tuto komunitu objevili asi před dvěma roky. A jak říká kolega, nebylo možno jen tak projít kolem. První pomoc, kterou jim univerzita poskytla na vlastní náklady, byl psycholog. Není divu: když nemáte budoucnost, partner vás opustil a okolí vás nepřijímá, člověk není daleko od pokušení vše jednoduše ukončit. Potřebuje podporu a směr. Vědět, že má jeho život i za těchto podmínek smysl. Ze závažností problémů vidíte, že pomáháme opravdu asi těm nejpotřebnějším, kteří také žijí v nejchudším slamu snad v celé Keni. Navíc, Kibera je už v tuto chvíli největší slam na světě.

Posílám pár fotek z otevírání centra. Hluboce děkuji všem sponzorům. Bylo jich asi kolem 15ti a jedna firma. Ve svém projevu při slavnostním otevření jsem se zeptal přítomné místní komunity, jestli mám sponzorům vyřídit dík. Okamžitě odpověděli: YES. (česky ano). Já jim odpověděl, že hned zítra jim napíšu. Tak rychlý jsem nakonec nebyl, ale vyřizuji všem sponzorům jejich osobní dík. Myslím, že se opravdu udělal kus velmi dobrého díla.

První foto je se třemi dětmi, které byli úplně super a usmívali se. Avšak bylo těžké jim vysvětlit, že se mají všechny tři naráz podívat do foťáku. Nakonec se to povedlo, avšak ve výrazu jejich tváře můžete vidět poznamenání novým kusem ještě nevstřebané inteligence ohledně digitální fotografie. Normálně se tak neksichtí... :)

Na druhé fotce jsme vevnitř s děckama. Vedle mě je zástupce z kanceláře rektora a poslední bílý je zástupce naší české ambasády, který přišel se svou ženou. Paní velvyslankyně nemohla přijít, neboť to ráno onemocněla a musela zrušit i návštěvu nemocnice, kde je kolem sta popálených z požáru kolem toho převráceného auta - cisterny s benzínem (možná to uváděli i v českých zprávách), a teď tam vypomáhá i 6 českých lékařů. Ostatní lidé na fotce jsou zástupci univerzity.

Na závěr ještě fotka s Českou televizí s KOPLWA centrem v pozadí. Česká televize natáčí pořad o Obamovi. Takže navštívili na deset dní Keňu. Aby pořad odlehčili, chtěli zahrnout i pár českých humanitárních projektů. Mělo by to uvedeno na ČT24 do měsíce. Ozvu se pak s přesným datem.

No, a když už jsme u celé té popularity, že se o nás zajímá i Česká televize, tak náš projekt byl pozván paní velvyslankyní na výstavu českých humanitárních projektů v Keni. Byli jsme tam s kolegou. Já byl potěšen, že zase vidím čechy a trénuju češtinu, ale bylo neuvěřitelné, co někteří češi dokážou... Byl tam člověk z Adry, který vlastníma rukama postavil porodnici tady v blízkém okolí. Pak borci z Brna, kteří tady očkují psy proti vzteklině. Asi veterinářská fakulta. Moc to nezní jako humanitární projekt, ale na tuto nemoc tu zemře ročně 1000 lidí, takže je to opravdu důležitý projekt. Náš projekt zaujal profesionálností a také cílovou skupinou, které jsou diskriminované ženy. A nakonec patřil k nejlepším. Na připojené fotce prezentujeme projekt paní ministryni pro Gender, Children and Social Development (česky: pro "rovnoprávnost", děti a sociální rozvoj) a naší paní velvyslankyni. (čistě pro informaci: paní velvyslankyně pochází ze Zlína).

Co říci více? Já přemýšlel o dalším projektu, ale bylo mi řečeno, že je lépe pomáhat na jednom místě a dotáhnout to do konce. Také, že je lépe, když pomoc těm lidem vede k tomu, aby se sami stali soběstačnými. Takže už máme několik dobrovolníků z univerzity, kteří budou k dětem jednou za týden docházet. Učit je, hrát s nimi fotbal, a také dávat jim lekce a povzbuzovat je, že když budou dobře studovat, tak přestože jsou děti Kibery a nemají budoucnost jinou než v chudobě, tak že když budou pilně studovat, můžou se dostat na střední školu nebo i dále. Že i naše univerzita poskytuje školné pro dobré studenty, a je mnohem snadnější sehnat sponzora pro někoho pilného s dobrými výsledky. Takže za pár let doufáme, že třeba při troše štěstí budeme mít příběh, jak se aspoň jedno z těchto dětí dostalo na některou z místních univerzit.

Z dalších plánů: Rádi bychom jim v budoucnosti postavili latrýnu. Ani se neptejte, jaký je tam standard dnes. Není tam ani jáma. Nemluvě ani o nepříjemném pachu... Vzdálená budoucnost je také druhá budova - první využívají k vyuce starší děti (6-8 let) a akorát tak stačí pro ně. Ale mladší (3-6), mají k dispozici budovu o něco lepší než tu starou, která v listopadu spadla a kterou jsme teď nově postavili. Sama komunita také říká, že děti nemají učebnice. Uvidíme, co se pro ně dá v budoucnu udělat. Občas se možná ozvu se zprávama (a prosbama).

Tolik místní radosti. Ještě možná pár foto z vánoc:
- Mikulášská fotka místních dětí při drobném vánočním představení (děcka jsou prostě skvělé)
- Předvánoční návštěva mého bráchy a jeho kámaráda - v parku Amboseli s pozadím Kilimanžára
- Tatáž výprava, ale na vrcholu sopky Longonot - kráter je za námi. Nebo spíše pod námi. Ač to na panoramatické fotce nevypadá, tak je docela hluboký a fakt veliký. Jen pro představu - obvod kráteru za námi je kolem šesti kilometrů. Sopka leží v pásu velké příkopové propadliny a říká se, že ještě není vyhaslá. Na jednom místě se z ní opravdu dýmilo. :)

Jinak díky moc všem, kteří pomohli. Myslím, že se udělal kus velmi dobrého díla, o němž svědčí i popularita a zájem druhých. Ať se vám všem velmi dobře daří. A pokud se přes svoje zatížení ve škole nestihnu ozvat do svého odjezdu, tak se snad s mnohými uvidím v Česku. Ať jde všechno dobře a ve všem dobrém se vám daří,

to přeje a zdraví PC Honza Pečiva