Všichni drazí na AG,
jakožto bývalý student AG (1993-97) si dovoluji poslat krátký pozdrav z Keni, kam jsem dorazil před třemi dny a kde hodlám strávit následujících deset měsíců učením na místní katolické univerzitě (Strathmore University). Pokud byste náhodou měli chuť začíst se do krátké populární "slohové práce" z místních končin, připojuji ji pod dopisem.
Přeji hodně úspěchů celému AG a posílám své pozdravy.
Honza Pečiva
Ahoj z Keni.
Žiju v pohodě, už jsem se zabydlel. Já vám nevím, ale zdá se mi, jako bych tu byl středem pozornosti - asi to bude tou drobnou odlišností: bledá tvář jde prostě na dálku vidět. Zato já si bílých lidí v davu skoro ani nevšimnu. Ale pár jich tu na univerzitě máme (pár rozuměj jako že je jich tu pěkně vysoké číslo, které se ale mezi těmi tisícovkami prostě ztratí).
Chvílemi se to tu zdá náročnější - třeba čekám na pracovní povolení, a pokud nedojde do 30. 6. od Keňské vlády, tak asi budu jen asistovat při výuce až do dalšího semestru, který začíná v listopadu. Na druhé straně jsou tu ale lidé velmi přátelští - zrovna teď jsem si v průběhu oběda dobře povykládal nejdříve s jednou partou lidí a pak s Luigim, který tu má na starosti fundraising - prostě shánět peníze pro universitu.
Dvě budovy tu máme postaveny od EU (i z vašich daní žijeme :-)). To je tedy i pochvala vaší práce a vašeho poctivého placení daní. :-) Samozřejmě stále další prostory chybí, jakož i vzdělaní učitelé. Komu jsem to neříkal, tak se jedná o katolickou univerzitu a zdá se mi, že tu mezi lidmi vládne i velmi dobrý duch a jednota.
Připojuji dvě fotky: první je z Uhuru parku při pohledu na centrum – to jen aby se vědělo, že to tu vypadá na Afriku velmi civilizovaně. Vůbec se říká, že Keňa je jednou z mála bran do ostatních méně civilizovaných zemí Afriky. Mnoho humanitárních organizací má své sídlo právě tady a operuje třeba v okolních zemích (Uganda, Tanzánie, možná i Somálsko). Jasně, že je zde JAR a Egypt, ale ve střední a východní Africe je centrum Keňa.
Druhá fotka je z běžné ulice a vystihuje hned několik rysů Nairobi. V pozadí vidíte paneláky a benzinku, které se vcelku nějak neliší od Evropských protějšků. Naopak v úplném popředí se vyskytuje osoba v kvalitním obleku. Lidé zde velmi dají na vhodné společenské oblékání a já například ani nemohu učit aniž bych byl vhodně oblečen. Jiný příklad: email mám pouze ve škole. Do školy se neodvážím bez obleku. Závěr: I pro psaní emailu potřebujete v Keni kravatu.
Poslední komentář se týká dopravy: Vidíme 5 dopravních prostředků a chodce. Roztomilé fialovo-růžové autíčko se nazývá "matatu". Jezdí v něm 6 až 15 lidí, kteří když jsou v náladě tak i řvou na celé okolí. Obyčejně je to ale místní způsob dopravy lidí konkurující MHD a taxíkům. Druhá tři auta tvoří v tuto chvíli velmi mírný provoz: Obyčejně je to hlava na hlavě a kolo na kole. Řídí se tu na Evropana příšerným způsobem a je to neuvěřitelné, že je tu tak málo havárií. Ale je to místní styl a chce-li cestovat tolik lidí a semaforů je tu tak málo, tak prostě do leva na křižovatce byste neodbočili. Pardon, tady se jezdí vlevo - takže doprava by člověk marně čekal na skulinu v nekonečné šňůře aut.
Ale naše pozornost se obrací k poslednímu účastníku, který si své vozidlo táhne vlastní silou do prudkého kopce - toto v Evropě opravdu asi moc nenajdete, alespoň ne v žádném hlavním městě na okraji jeho samotného centra. Velmi mnoho lidí je tu velmi chudých a v podstatě na pokraji existenčního minima. Tato velká chudoba pak tak trochu kontrastuje s oblékáním těch bohatších a oblečení se tu pak tak trochu stává výrazem příslušnosti k té bohatší skupině lidí. Já jsem prakticky odsouzen stýkat se především s vysokoškoláky, kteří patří k těm bohatým. Jeden z nich si všiml mého kolínského batůžku a říkal, že jeho sestra také byla na setkání mládeže v Kolíně nad Rýnem. To musí být pěkná pálka letět tam odtud. Takže se mi zdá, že někteří studenti zde žijí prakticky na podobné úrovni jako my v Česku. Jen ten rozdíl vůči nejchudším je zde podstatně větší a jde hodně cítit.
Poslední účastník silničního provozu je nekonečná posloupnost chodců, kteří každé ráno táhnou do práce a pak zpět - mnoho z nich opět v kravatách. I já se připojil k chodcům a u toho asi zůstane. Kolo je zde příliš nebezpečné. Tolik keňské dojmy.
Předcházím otázkám z domova:
Co tam jíš? - Hovězí zde vítězí. Rýže obyčejně jako příloha. Avšak v přílohách se mi zdají vynalézavější než češi, aspoň v místní univerzitní jídelně, kde jsem v tom dlouhém anglicky psaném seznamu měl chuť náhodně ukázat prstem a fakt jsem neměl ponětí co mi teda na talíř vlastně naloží.
Nechybí ti něco? - Ani ne. Čekám, až mi seženou ubytování. Zatím jsem v hostelu. Jinak postrádám pračku. Jen mi ji nezkoušejte poslat poštou. :-)
Máš tam nějaké kamarády? John Matogo, Ismail Ateya, Luigi a ostatní jména jsem zapoměl.
A co univerzita? - Jsou ke mě velmi vstřícní - aby mi něco nechybělo a tak. Rose Wahome - místní sekretářka, je asi tak největší pomocí, aby bylo vše ok. Jinak černoši jsou velmi přátelští.
Snad jsem vás pobavil a nepřipadalo vám to dlouhé. Myslel jsem totiž, že jen pošlu ty dvě fotky, protože za dva dny, jsem myslel, že zase nemůžu mít tolik zážitků.... :-)
Ať se máte krásně. +PC