Na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži před více jak desíti lety vznikla myšlenka vybudovat v prostorách staré kotelny lezeckou stěnu. Přestože stavební úpravy započaly, realizace se podařila až v letošním roce - i v návaznosti na blížící se oslavy 20 let od znovuobnovení gymnázia.
Dne 7. června 2011 byla tato stěna požehnána kancléřem Arcibiskupství olomouckého P. Mgr. Antonínem Baslerem za účasti hostů. Realizace první etapy díla by nebyla možná bez štědrosti sponzorů (např. pana Jiřího Michala), peněz z brigády studentů gymnázia ve farních lesích na Zábřežsku a dvou šikovných zedníků, kteří zde pracovali bez nároku na finanční odměnu. Celková investice v rámci první etapy činila cca 120 000 Kč. Tato stěna má sloužit studentům AG, žákům Církevní základní školy v Kroměříži - dle slov paní ředitelky Loučkové budou stěnu využívat také v rámci tělesné výchovy, farníkům obou kroměřížských farností, salesiánským spolupracovníkům, popřípadě i široké kroměřížské veřejnosti. V rámci druhé etapy se snad podaří vybudovat ke stěně vstup zvenčí, šatny a sociální zařízení.
Po úvodním slově P. Pavla Stušky, který přiblížil historii stěny, ředitel AG pan Štěpán Bekárek vyzdvihl důležitost aktivně tráveného času nejen mladých, ale i starších. Paní místostarostka Jarmila Číhalová by ráda podporovala pohybovou aktivitu všech obyvatel Kroměříže, proto naše dílo bere jako střípek mozaiky, o kterou se snaží. Závěrem vyučující tělesné výchovy pan Jiří Pliska, který se tomuto sportu věnuje přes deset let, předvedl praktickou ukázku lezení.
Kéž je nám všem blahoslavený Frassati vzorem pro aktivní a požehnané trávení našeho volného času!
Zdeňka Benešová
"Život bez víry, bez dědictví, které by bylo možné bránit, bez stálého zápasu o pravdu, to není život, ale pouhé živoření."
Nová lezecká stěna nese jméno italského blahoslaveného z počátku 20. století, Piera Giorgia Frassatiho. Mladík, který se dožil pouhých 24 let, je pro svou lásku ke sportu i k chudým vzor pro mladé lidi. Pier Giorgio Frassati se narodil v italském Turíně 6. dubna 1901. Již odmalička byl znám díky svému hlubokému duchovnímu životu, který se projevoval mnoha dobrými skutky. S věkem jeho štědrost rostla, pomohl například získat bydlení pro starší ženu, která byla vystěhovaná z bytu, a podporoval také tři děti nemocné vdovy. Ve svých 17 letech se přidal ke společenství sv. Vincence z Pauly a velkou část svého volného času věnoval službě nemocným a potřebným. Kromě toho byl také zapáleným aktivistou, členem katolické studentské federace a lidové strany, politické organizace, která prosazovala učení katolické církve. Roku 1922 vstoupil do dominikánského řádu, již o tři roky později však podlehl dětské obrně, kterou se nakazil při péči o nemocné. Zemřel 4. července 1925 a již za několik let byl zahájen jeho beatifikačním proces. Ten vyvrcholil 20. května 1990, kdy byl Pier prohlášen za blahoslaveného.