O vítězství rozhodl černý kůň černého koně týmu AG

Kam až paměť sahá, AG nikdy nepostavilo juniorský tým do šachového přeboru škol. A to bylo štěstí pro jiné školy. Naši šachisté si totiž hned napoprvé suverénně odnesli pohár pro vítěze.

Základ týmu, dva aktivní šachisty – kapitána Vrzala a na druhé šachovnici občas zbrkle hrající enfant terrible primána Jakšla – doplnil na třetí šachovnici již neaktivní rezervista (Šruc) a na čtvrté varhaník (Moravetz). Ten mohl pro královskou hru uplatnit leda tak zkušenosti s černými a bílými klávesami hry na varhany, a teprve cestou na turnaj se učil tahat některými figurkami. Ale právě tento outsider rozhodl o celkovém výsledku klíčového utkání s Gymnáziem Kroměříž, když svým mozartovsky klidným stylem ukolébal soupeře, který přestal hlídat hodiny. Přestože hráč státního gymnázia v opozici a se třemi volnými pěšci stál jasně na výhru, spadl v dramatické časové tísni nervózním tahem Sc4?? do rafinované patové pasti, kterou předtím vytvořil k překvapení publika zdánlivě zmatený manévr Moravetzova jezdce Je6-Jc7-Je6?! (a o jejíž existenci neměl tušení ani Moravetz). Porazit Slovan a základky z nejrůznějších Kotěhůlek již nedělalo našim hráčům větší problém.

Tým vyššího gymnázia to měl o poznání těžší. Oba týmy obchodní akademie i týmy B a C státního gymnázia naši šachisté ještě porazili. Kapitán Polišenský a Zavadil těžili ze svých znalostí sicilské (Polišenský se odvážil i do její dračí varianty), Chládek a Večerková na třetí a čtvrté šachovnici naproti tomu vsadili na španělskou, ačkoli naše jediná šachistka potvrdila častou dívčí náklonnost ke koním, když experimentovala i s hrou tří jezdců. Zavadil zase opepřil hru jeho útočnému šachovému temperamentu vlastním královským gambitem. Šachovým pamlskem od Polišenského pak bylo zablokování soupeřovy dámy na a3 a následně efektní mat pěšcem ve střední hře.

První komplikace nastaly při zápasu s holešovskou policejní akademií. Policisté zřejmě taktizovali, proti našim ostříleným veteránům nastražili asi slabší volavky a soustředili budoucí bedny policejního sboru na zátah proti oběma našim méně zkušeným hráčům. Ti se oba dostali do takové časové tísně, že Večerkové spadl praporek, právě když zle utlačovala policejního aspiranta ve středu šachovnice. Chládek pak nezvládl úskalí skotské hry a rapid šachu, ztratil figuru i příliš času a nezbylo mu, než partii se sobě vlastní uctivostí vzdát. I po celkové remíze existovala stále teoretická šance v olympijském bodování obsadit nejvyšší metu, která se však rozplynula po zápase s A týmem Gymnázia Kroměříž. Vášnivé debaty způsobil fakt, že za tento tým nastoupil i mladičký rozhodčí turnaje. Spor o soulad této situace s pravidly FIFA nakonec musel rozhodnout rozhodčí (ve svůj prospěch). Souběh rolí zvládal i při nejlepší snaze zjevně s obtížemi, neboť ukočírovat neustálé reklamace šachového potěru z prvního stupně ZŠ (týkající se nejen nemožných tahů, ale i např. zlomeného jezdce) a současně vyhrávat partie byla téměř mission impossible. K situaci hodné zápisu do šachových análů došlo, když rozhodčí sám udělal tři po sobě nemožné tahy. Na střet zájmů při reklamaci ovšem nedošlo, soupeř si ničeho nevšiml a rozhodčí vyhrál. Asi tušil, že proti AG by mu podobné kejkle s obětováním krále neprošly, na partii se plně soustředil, vyhrál ji a s ním i celý jeho tým. To definitivně odsunulo naše starší šachisty na stříbrnou, stále však ještě postupovou příčku. A protože rozhodčí pomotal ceny pro nejlepší a druhý tým, tak nám to zase tolik nevadilo. Atmosféru místy chaotického a protahujícího se turnaje ilusturuje nekompromisní spuštění hodin nepřítomnému soupeři na něj čekající Večerkovou, zatímco hráč státního gymnázia spěchal pro odměny, které zapomněl doma. Inu, dámu není radno nechat čekat a podceňovat na šachovnici ani za ní.

V. Zahradníček

2114

2114

2114

2114

2114

2114

2114