Vinaora Nivo Slider 3.xVinaora Nivo Slider 3.xVinaora Nivo Slider 3.xVinaora Nivo Slider 3.x

Vybrané aktuality

V teplém ranním oparu se ozývá drnčení koleček na kamenném chodníku. Nejedná se však o studenty Arcibiskupského gymnázia, kteří přijíždějí na internát. Naopak, všichni tentokrát své domovy opouštějí, aby se vydali na cestu do města, které svým působivým příběhem nepřestává fascinovat – do Berlína.

Nikdo z nás pořádně neví, co můžeme čekat: moderní velkoměsto, historické centrum, nebo trochu obojího? Snad právě kvůli tomuto nadšení nám osmihodinová cesta ubíhá tak rychle a po krátké zastávce v Praze se najednou ocitáme v jiném světě.

Obklopuje nás skleněná budova berlínského nádraží, ve které se jasně projevuje německá přesnost. Zatímco náš vlak přijel s desetiminutovým zpožděním (které bylo podle vlakového rozhlasu způsobeno na české straně), v jiném patře odjíždí soupravy označované jako S-Bahn. Vycházíme před budovu nádraží a naskýtá se nám pohled na dominanty, jež jsme předtím znali pouze z učebnic. Na dlouhé rozjímání však nezbývá čas, protože se hned vydáváme k blízkému hotelu. Rychle se ubytujeme a po půl hodině už jsme připraveni prozkoumávat Berlín.

Vládní čtvrť na nás působí jako z jiného světa kdesi v budoucnosti. Všude kolem stojí domy ze skla, pohledového betonu nebo oceli, vše hladké, úhledné a čisté. První zastávka patří sídlu kancléřky, kterému Němci dali přezdívku „Pračka“ (Waschmaschine). Zpoza stromů už na nás ale vykukuje budova parlamentu (Reichstag/Bundestag) s novorenesanční fasádou, za kterou ale můžeme tušit zásahy moderní architektury, jejíž nejvýraznější prvek představuje především prosklená kupole.

Nejslavnější symbol Německa – Braniborská brána (Brandenburger Tor) – se nachází o pár set metrů dál. Když projdeme touto majestátní stavbou, ocitáme se na hlavní třídě s názvem Pod Lipami (Unter den Linden). Prohlížíme si luxusní hodinky, šperky nebo oblečení za výlohami a postupně se blížíme k dalším památkám – Humboldtově univerzitě a katedrále sv. Hedviky, nejvýznamnějšímu katolickému kostelu Berlína.

Tato ochutnávka v nás zanechala silné dojmy, které si později sdělujeme v hotelu. Posilněni večeří se vydáváme na další prohlídku, ta nás tentokrát zavádí k památníku zavražděných evropských Židů (Denkmal für die ermordeten Juden Europas), kde nás naprosto pohltí zdejší působivá atmosféra.

Následující den vstáváme o něco dříve, abychom stihli prohlídku skleněné kupole parlamentu. Už vstupní bezpečnostní prohlídka slibuje dobrodružství, když je jedna z účastnic shledána nebezpečnou (v Německu totiž nesmíte vlastnit pepřový sprej). Zůstává otázkou, co by člověk s takovým pepřovým sprejem mohl dokázat, ale místní ochranka má alespoň radost z toho, že odhalila teroristku. Vše se ale nakonec vysvětlí a za krátký okamžik už se kocháme pohledem na sluncem ozářený Berlín. Vidíme i další cíl naší cesty – Alexandrovo náměstí (Alexanderplatz) reprezentované televizní věží.

Po cestě se krátce zastavujeme v budově Nové strážnice (Neue Wache) a dostáváme asi dvě hodiny osobního volna, které každý využívá různě. Někdo sází na prodejnu Primark, další skupinka pokračuje dále až na Alexanderplatz a zbytek prozkoumává Nikolaiviertel.

Obtěžkáni nákupními taškami míříme k Pergamonmuseu, ve kterém na nás už čeká Ištařina brána a spousta dalších fascinujících památek starověku. Tento den nakonec zakončíme příjemnou procházkou kolem Sprévy a návštěvou Hackesche Höfe, v nichž stále vládne nostalgická atmosféra.

Třetí den jak známo bývá kritický, nikdo však nečeká, že se to projeví již při nastupování do vozu S-Bahn, který nás má dopravit do Postupimi. Na nástupišti stojí ještě deset studentů, když se dveře náhle zavřou a souprava se (i přes zoufalé volání kantorů „Otevřete ty dveře!“) rozjede. Nezbývá než si hlasitě povzdechnout, na další stanici se vrátit a zopakovat si nastupování ještě jednou. Napodruhé už to naštěstí vyjde a za necelou půlhodinu už se ocitáme v malebném historickém městě uprostřed jezer. V rozlehlém zámeckém parku Sanssouci z nás poté skutečně spadnou všechny starosti (Sanssouci – „bez starostí“) a pouze se pomalu procházíme ve stínu vzrostlých stromů.

Odpoledne patří moderní německé historii – Berlínské zdi (Berliner Mauer). V dokumentačním centru na Bernauer Straße si pročítáme příběhy těch, kterým se podařilo ji překonat, nebo se zatajeným dechem sledujeme záběry zachycující dobovou atmosféru.

Nezůstáváme však pouze v bývalém východním bloku, ale k večeru se ještě zastavujeme v obchodním domě KaDeWe, prohlížíme si večerní Kudamm (Kurfüstendamm) a historické fotografie v Pamětním kostele císaře Viléma (Kaiser-Wilhelm-Gedächtniskirche).

Pomalu začínáme pociťovat jistou melancholii, protože zítra už se s Berlínem musíme rozloučit. Zpáteční cesta vlakem ubíhá velice pomalu a většina z nás přitom stále ještě vzpomíná na příjemně strávený čas a krásné zážitky. Někteří dokonce nabyli přesvědčení, že se sem jednou vrátí. Ne kvůli Primarku, Starbucks nebo čokoládám Ritter Sport – kvůli městu, kterým procházela historie plná vzestupů i pádů.

Charlotta Horáková, 5.K

2018 0001

2018 0001

2018 0001

2018 0001

2018 0001

2018 0001

Fotografie Ivany Nguyen.

Fotografie Radka Novotného.

Podporují nás

loga